v
ŘÍKÁ SE, ŽE KAŽDÝ ČLOVĚK NĚKDY LŽE.
JE TO PRAVDA?Klára (8): Ano. Protože třeba se
něco udělá, a pak se třeba bojí to říct, že by dostal vynadáno. Domácí vězení a
takový věci.
Evan (8):
Záleží na tom, co provede. Není to pravda.
Petra
(8): Ehmm. Lže, protože se jakoby bojí, že dostane vynadáno.
Kačka
(8): Já myslim, že každý denně nelže.
Tomáš
(7): Ne. Nemusí lhát, nic neprovede.
v
POZNÁ SE, KDYŽ ČLOVĚK LŽE?Kačka
(8): Jo. Třeba když se začervená.
Evan(8): Jo. Já myslim, já to
poznám. Vždycky ne, když mi zalže o nějakym tajemství, že jako má nebo nemá.
Dávaj hlavu na stranu, opíraj se, říkaj to tak divně.
Klára (8): Já to nepoznam.Já si
toho většinou ani nevšímam. Já to hned zapomenu, co mi ten druhej říká. Poznala
jsem, že je to nesmysl jednou. Ale podle nosu se to nepozná.
Petra(8): Jo. Třeba se potom jako
někdo rozesměje. Když si vymejšlí, tak přemejšlí, co by mohli nalhat dál.
Tomáš (7): Že je vystrašenej, říká
pořád ne ne ne, když se to řeší.
v
LŽEŠ NĚKDY A PROČ ?
Tomáš (7): Někdy jenom ze srandy,
že to potom řeknu za chvilku. Když mi někdo něco dá, třeba sousedi třeba
čokoládu, tak to neříkám, že mi to nechutná.
Evan (8): Aby nebyl průšvih. A aby
se o tom máma nedozvěděla. Nebo třeba řeknu napůl pravdu, napůl lež. Třeba jsem
hodil balónek s vodou, a pak jsem musel lhát, že mi prasknul v ruce.
Kačka (8): Někdy si vezmu co mi
nechutná a dám to někomu jinýmu.
Klára (8): Buď mám strach nebo
jako abych tomu druhýmu neublížila. A taky jsem řekla tetě, že mi to chutná, i
když mi to nechutnalo. Abych jí nepokazila radost.
Petra(8): Já třeba mámě něco
řeknu, ale za chvíli jí řeknu pravdu.